David Bartas: Nová fáze v budování eurosocialismu

Budování Evropského svazu pomalu ale jistě přechází do další fáze. Proces urychluje nevyřešitelná tragédie Řecka v eurozóně. Nárůst dluhů, hospodářských problémů a obav o osud dalších jižních států jako jsou Španělsko, Portugalsko, Itálie a Francie. V neposlední řadě má silný vliv i nedávný úspěch konzervativců v Británii, kteří v rámci EU vytahují pro evropské občany v mnoha zemích atraktivní reformní agendu, která by z EU měla udělat flexibilnější, racionálnější a méně škodící projekt.

Cameronovi konzervativci se nechtějí účastnit budování stále těsnější unie. Pokud nebudou schopní vyjednat volnější vztah s EU a jejím hlavním integračním proudem, budou hledat racionální vztah s EU mimo její struktury.

V současné době je zřejmé, že se nacházíme v momentu změny, kdy již není únosné jen držet status quo. Britové hrozí vystoupením z EU, které by posílilo euroskeptiky napříč kontinentem. Řecko hrozí, že nezaplatí splátky svých závazků vůči mezinárodním věřitelům. Řešení jejich situace v rámci eurozóny a bez bankrotu se zdá v podstatě nemožné.

V této době se nejprve francouzský ministr hospodářství Emmanuel Macron rozhodl přijít s popisem přání, jak by se EU měla dále vyvíjet. Pro francouzský list Le Journal du Dimanche se vyjádřil pro dvourychlostní EU, jejímž jádrem bude „avantgardní a těsněji propojená eurozóna“. Mluvil o rozdílném příběhu „devatenáctky“ (eurozóny) a „osmadvacítky (zbytku EU). „Avantgardní eurozóna musí postoupit dále v solidaritě a v integraci: společný rozpočet, společná schopnost půjčovat a fiskální konvergence," vyložil své představy. Sladit by se podle něj měla i sociální politika s vytvořením společné pojišťovny proti nezaměstnanosti.  Připustil, že změna unijní smlouvy vyžaduje čas; pokud by tato otázka byla nyní nastolena, lidé by odpověděli záporně, čili nejprve "musíme smířit Evropany s Evropou".[1]

Řečeno jinými slovy, Evropané se podle francouzského socialistického ministra hospodářství musí smířit s centralizovanou Evropou vybudovanou po vzoru socialistických snů. Špatnou zprávou pro Evropu je, že se zdá se, na celé agendě dohodl se svým německým protějškem Sigmarem Gabrielem, sociálně-demokratickým ministrem energetiky a hospodářství. Země eurozóny by měly mít společný rozpočet, úřad, který by mohl nezávisle na národních parlamentech zvyšovat daně, a pokud možno jednotnou minimální mzdu. Uvedli to ve společném komentáři, který ve čtvrtek přetisklo několik hlavních evropských deníků.[2]

Už dlouho tvrdím a spousta ekonomů se mnou, že eurozóna nemůže existovat bez socialistického přerozdělování napříč státy a je to pro nás liberální ekonomy nepřijatelná vize. Je to pro nás jeden z pilířů našeho liberálního euroskepticismu. Z pohledu socialistů ale takový postup dává logiku. Všechny argumenty v podstatě byly známé již v době debat o Maastrichtské smlouvě, která jako první obsahovala jednotnou měnu euro. Zájemci si mohou přečíst třeba dobový článek Wynne Godleyho z roku 1992 „Maastricht and all that“, kde se mluví o nutnosti společného rozpočtu a jeho redistributivní role.[3]

Jestli ještě nějaká pravice v  Evropě existuje, měla by se proti těmto plánům francouzských a německých levicových politiků postavit, jinak budou nejen ekonomické náklady na realizaci těchto plánů obrovské, především budeme žít v centralizovaném superstátě řízeném technokratickými byrokraty a odbornými komisemi již velmi brzy.

Zeman, socialisté, lidovci i TOPáci nás budou chtít do této avantgardní unie, co nejdříve dostat. Možná jim v tom nakonec pomohou i komunisté, kteří si uvědomí, že ten centrálně řízený monolit bez demokracie, splňující všechna socialistická přání na počkání, je vlastně i jejich snem. Budování eurosocialismu postoupí do zcela nové fáze, kdy postdemokratická Evropa dostane svou konečnou tvář. Nedopusťme to, jinak jsme na dvě generace ztraceni, tak jako v roce 1948.

David Bartas,
člen Republikového výboru Svobodných a asistent Petra Macha
 

Vyšlo na serveru Pravý Břeh

Zdroje:


[1] Francouzský ministr hospodářství chce dvourychlostní EU. Požaduje změnu unijní smlouvy. Hospodářské noviny, ihned.cz. 31.5. 2015. Dostupné online: http://zahranicni.ihned.cz/evropa-slovensko/c1-64092180-francouzsky-ministr-hospodarstvi-chce-dvourychlostni-eu-pozaduje-zmenu-unijni-smlouvy

[2] Paříž a Berlín ztrácí trpělivost. Eurozóna má hospodařit sama. Echo24. 4.6. 2015. Dostupné online:
http://echo24.cz/a/wLmxL/pariz-a-berlin-ztraci-trpelivost-eurozona-ma-hospodarit-sama

[3] Godley, Wynne. Maastricht and all that. London Review of Books, Vol. 14 No. 19, 1992. Dostupné online:
http://www.lrb.co.uk/v14/n19/wynne-godley/maastricht-and-all-that

 

Ohodnoťte článek:

(1 hlas)

Na toto téma jsme napsali

I před minulými volbami byly upozaďovány strany s realistickým pohledem na vývoj v EU. I z přehledu výstupů jednotlivých poslanců v Evropském parlamentu je zřejmé, že jediným hlasem občanů, kteří nechtějí být řízení z Bruselu, je hlas poslanců zvolených za Svobodné.

Stejně jako před parlamentními, senátními i prezidentskými volbami, tak i před volbami do Evropského parlamentu se objevují průzkumy, které předpovídají, která strana vyhraje. Data z průzkumů ze všech členských zemí Evropské unie publikuje pravidelně Eurobarometr, který shromažďuje evropská výzkumná šetření. Podle současných dat mají evropské volby v Česku, které se uskuteční 24. a 25. května 2019, jasného favorita.

Sečkár: Quo vadis, Anglie?

Britský parlament dnes čeká důležité hlasování o dohodě s EU. Očekává se její odmítnutí. Méně zřejmý je další vývoj situace.

Pokorný: Přímá volba starostů nezlepší současný model

Jedním z oblíbených politických témat je zavedení přímé volby starostů a hejtmanů. V současné době jsou tyto funkce voleny nepřímo, tzn. že je vybírají ze svých řad námi zvolení zastupitelé. Opačná praxe funguje přibližně v polovině států Evropy, kde lidí volí své čelní představitele nezávisle na zbytku zastupitelstva v samostatných volbách. Dokonce i u nás se hned několik poslaneckých klubů vyslovilo, že by pro takovou změnu zákona zvedlo ruku. Mimo nejhlasitější SPD Tomio Okamury to jsou Piráti, hnutí ANO a trochu vlažněji i Komunisté. Každý z nich má ale na problematiku trochu jiný pohled, a proto se, i když disponují většinou hlasů, novely zákona pravděpodobně jen tak nedočkáme.

Zálom: Klinika a filozofie

Levicoví aktivisté, kteří už léta neprávem obývají Kliniku na Žižkově, zcela pochopitelně svoji neomaleností znechucují širokou veřejnost. Zároveň se zde ukazuje, jak dvojí metr stát uplatňuje při uplatňování své moci.

Vopat: Není to dobré, přesto děkujeme

MVČR zveřejnilo návrh nového zákona o zbraních. Není to dobré, není to dobré, není to dobré. V následujících hodinách, dnech a týdnech se objeví dosti analýz a komentářů. Co se mělo udělat lépe, že se mělo to či ono atd. Pro velkou část střelecké veřejnosti tento zákon skutečně bude znamenat menší či větší omezení. Ale. Děkuji tímto všem, kdo se na návrhu podíleli. Děkuji jim proto, že vím. Vím, že odvedli maximum práce a úsilí. Vím, že i přes názorové neshody mysleli v první řadě na nás. Držitele zbraní. Děkuji jim za jejich čas a námahu. Děkuji jim za to množství mravenčí práce. Děkuji.